Karel Poláček patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům (byl ovšem Žid) období první republiky. Byl spisovatelem, novinářem (Lidové noviny, Tvorba, České slovo) a scénaristou, patřil také do skupiny Pátečníků. Jeho díla s humornou nadsázkou zobrazují život tzv. malého člověka.

Karel Poláček narukoval až během války jakožto student a využil svého práva stát se jednoročním dobrovolníkem. Po absolvování důstojnické školy se stal četařem, do vyšší hodnosti povýšen nikdy nebyl. S 18. pěším plukem pobyl na východní frontě a nakonec se dostal do srbského zajetí(?).

Pozn.: Je překvapivě obtížné dopátrat se jakýchkoliv konkrétnějších informací o Poláčkově životě během války. Žádné vodítko nenabízí ani sborník “Karel Poláček a obraz první světové války v české literatuře”, v němž pouze Olga Hostovská konstatuje na základě místopisných nesrovnalostí ve “Vyprodáno”, že autor pravděpodobně s 18. plukem již nebyl na italské frontě (sem byl pluk z východní fronty přesunut na jaře 1916, ještě před počátkem Brusilovovy ofenzivy). Otázka, co tedy reálný Karel Poláček prožil mezi přesunem pluku do Itálie a svým zajetím, stejně jako to, kdy a jak se vůbec do srbského zajetí měl dostat, zůstává bez odpovědi. On sám ke svým válečným zkušenostem později uvedl: “Nepamatuji si skoro žádná jednotlivá místa, nevím žádná jména měst […] Člověk někudy šel a někde byl, a nevěděl nic o svém okolí. Za nic na světě bych to historicky pravdivě nedovedl rekonstruovat.”

Válečná doba i přímo pobyt na frontě se výrazně odráží v jednom z nejslavnější Poláčkových děl, zamýšlené pentalogii (z níž stihl dokončit pouze 4 díly):

1. Okresní město – život na maloměstě před vypuknutím války
2. Hrdinové táhnou do boje – život na maloměstě na počátku války, vojenský výcvik v důstojnické škole
3. Podzemní město – pobyt krajanů z maloměsta u 18. pěšího pluku na východní frontě v “hluchém” období bojů mezi podzimem 1915 a Brusilovovou ofenzivou v červnu 1916
4. Vyprodáno – život na maloměstě na samém konci války a několik epizod z italské fronty

wikipedia