Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- celkovy_prehled_udalosti [2022/06/28 16:28] – signumbelli1914
+++ celkovy_prehled_udalosti [2022/08/02 16:26] – [Italská/jihozápadní fronta (1915-1918)] signumbelli1914
@@ Line 76: / Line 76: @@
 Zatímco vrchní velitel na Balkáně Potiorek plánoval, že po posílení svých jednotek po Novém roce obnoví ofenzivní operace, rakouskému vrchnímu velení došla s jeho neúspěšnou snahou trpělivost -- Potiorka odvolalo. Na konci roku 1914 disponovalo Rakousko-Uhersko na srbské frontě jen zhruba 100 000 muži, kteří byli organizováni už jen do jedné (5.) armády. Během ledna se však -- díky pochodovým formacím ze zázemí i díky dodatečně se navrátivším opozdilcům -- podařilo jejich počet zdvojnásobit, a to i přes to, že zároveň byly dva armádní sbory (VIII. a ???) odeslány do Karpat; další divize je následovaly.
-Srbská armáda byla totiž po několika měsících bojů stejně rozbitá jako rakouská, a navíc v jejích řadách (a v zemi) vypukly epidemie, které ji dále decimovaly. I přes nátlak svých spojenců -- především Ruska -- tak zůstává po celé dlouhé měsíce neaktivní. Rakouské velení plánuje ofenzivu, která nicméně počítá se zapojením mohutných bulharských i tureckých sil; účast Turecka však po vylodění dohodových jednotek na Gallipoli nepřichází v úvahu a Bulharsko vzhledem k pro Rusko příznivému vývoji na východní frontě zatím nehodlá vstoupit do války na straně jeho nepřátel. V květnu navíc Rakousku.Uhersku vyhlašuje válku Itálie a další dva armádní sbory (i s velitelstvím 5. armády) odcházejí na nové bojiště; na Balkáně zůstává jen armádní skupina určená hájení území monarchie před srbským vpádem. I z té jsou další jednotky postupně odesílány na italské bojiště a v létě 1915 nejsou na srbské frontě prakticky žádné mobilní jednotky; rakouské síly zde tvoří jednotky domobrany a posádky pevností. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet001.jpg|příloha 1]])
+Srbská armáda byla totiž po několika měsících bojů stejně rozbitá jako rakouská, a navíc v jejích řadách (a v zemi) vypukly epidemie, které ji dále decimovaly. I přes nátlak svých spojenců -- především Ruska -- tak zůstává po celé dlouhé měsíce neaktivní. Rakouské velení plánuje ofenzivu, která nicméně počítá se zapojením mohutných bulharských i tureckých sil; účast Turecka však po vylodění dohodových jednotek na Gallipoli nepřichází v úvahu a Bulharsko vzhledem k pro Rusko příznivému vývoji na východní frontě zatím nehodlá vstoupit do války na straně jeho nepřátel. V květnu navíc Rakousku.Uhersku vyhlašuje válku Itálie a další dva armádní sbory (i s velitelstvím 5. armády) odcházejí na nové bojiště; na Balkáně zůstává jen armádní skupina (dvě divize?) určená k hájení území monarchie před srbským vpádem. I z té jsou další jednotky postupně odesílány na italské bojiště a v létě 1915 nejsou na srbské frontě prakticky žádné mobilní jednotky; rakouské síly zde tvoří jednotky domobrany a posádky pevností. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet001.jpg|příloha 1]])
-Situace se mění až s letní ofenzivou Centrálních mocností na východní frontě, která přinesla zásadní porážku Ruska; Bulharsko se konečně odhodlává vystoupit proti Srbsku a německé vrchní velení se rozhoduje využít své síly uvolněné po skončení bojů na východní frontě k tomu, aby otevřelo pozemní cestu do Turecka (čímž bude zároveň uzavřena možná cesta Dohody do Ruska, které -- i přes velkou porážku stále nezlomeno -- potřebuje materiální pomoc od svých spojenců). Na konci léta 1915 se proto proti Srbsku začínají soustředit z několika stran početné armády nepřátel. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet010.jpg|příloha 10]])
+Situace se mění až s letní ofenzivou Centrálních mocností na východní frontě, která přinesla zásadní porážku Ruska; Bulharsko se konečně odhodlává vystoupit proti Srbsku a německé vrchní velení se rozhoduje využít své síly uvolněné po skončení bojů na východní frontě k tomu, aby konečně otevřelo pozemní cestu do Turecka (čímž bude zároveň uzavřena možná cesta Dohody do Ruska, které -- i přes velkou porážku stále nezlomeno -- potřebuje materiální pomoc od svých spojenců). Na konci léta 1915 se proto proti Srbsku začínají soustředit z několika stran početné armády nepřátel. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet010.jpg|příloha 10]])
 ==== Porážka Srbska (září-listopad 1915) ====
@@ Line 825: / Line 825: @@
 Situace v zemi byla i po okupaci německými a rakouskými jednotkami nadále chaotická. Rakouské velení v polovině května vytvořilo ze svých jednotek na východě "Východní armádu", která měla co nejtěsněji spolupracovat s místní politickou mocí; ta si ale nezískala mezi ukrajinskou populací žádnou velkou přízeň a hlavní účel okupace země -- organizace vývozu obilí a surovin do Rakouska-Uherska -- se tak dařilo plnit jen v omezené míře.
 ===== Italská/jihozápadní fronta (1915-1918) =====
-Začátkem roku 1915 se Itálie rozhodla vstoupit do války proti Rakousku-uhersku. Koncem května 1915 zahájila bojové operace. Vznikla tak nová fronta na jihozápadní hranici monarchie, která se od západu na východ dá geograficky rozčlenit takto:
+Po vypuknutí války byla ke střežení hranic s Itálií - považovanou za trochu nespolehlivého spojence - vytvořena armádní skupina GdK Rohr, která se skládala z domobrany a různých dalších, do velké míry improvizovaných jednotek. Do 20.9.1914 - kdy se očekával možný italský útok proti Rakousku-Uhersku - jí byly podřízeny také pochodové prapory tří přilehlých sborových oblastí, což její sílu poněkud zvýšilo; po tomto datu však byly odeslány na frontu ke svým mateřským jednotkám a síla skupiny Rohr až do konce roku setrvale klesala odesíláním nejbojeschopnějších jednotek (zpravidla domobraneckých) a dělostřeleckých baterií do Bosny (průnik Srbů v říjjnu 1914), resp. na ruskou frontu. Na počátku roku 1915 síla skupiny GdK Rohr dosáhla svého minima - poté začala v reakci na čím dál otevřenější příklon Itálie k Dohodě opět stoupat.
-    * tyrolská fronta
-    * fronta v Dolomitech
-    * korutanská fronta
-    * sočská fronta
+Skupina měla bránit celou italskou hranici, od vysokohorské fronty (u hranic se Švýcarskem) přes Tyrolsko (obklíčené italským územím ze tří stran, ale mající výhodu horského terénu), Dolomity a Korutanské Alpy až po nížinné Přímoří, potenciálním útokem Italů nejvíce ohrožené. Její obranné pozice se opíraly o permanentní (na horské frontě), resp. narychlo budované polní (na řece Soča) opevnění, nicméně hranice země měly být skutečně bráněny pouze v případě průniku nepravidelných italských sil (tak jako v předchozích válkách); v případě útoku italské armády bylo cílem skupiny GdK Rohr pouze vést ústupové boje na zdrženou až do okamžiku, kdy na bojiště dorazí posily z jiných částí fronty (předpokládal se ústup minimálně k Lublani a na linii Sávy, případně Drávy, v nejhorším případě až Dunaje).
+Na jaře 1915 byla skupina GdK Rohr posílena několika jednotkami z (nyní nečinné) srbské fronty a nakonec také fronty ruské a stala se formálně plnohodnotnou armádou. V polovině května 1915, když se ukázalo že italský vstup do války je nevyhnutelný a dojde k němu v krátkodobém horizontu, bylo nutno zvolit strategii pro nové bojiště. Rakousko-uherský plán, vytvořený tváří v tvář nebezpečí italského úderu směřujícího na Lublaň a Vídeň (nebo Budapešť), předpokládal zastavení slibně se rozvíjející ofenzivy na ruské frontě na řekách San a Dněstr, stažení mnoha rakouských i německých divizí z fronty, jejich odeslání na nové bojiště a provedení protiútoku do boku italských armád, které se v té době měly dostat až k Lublani. Německé velení naopak navrhovalo i za této situace soustředit se především na otevření pozemní cesty do Turecka (tedy ofenzivu na srbské frontě) a pro italskou frotnu vyčlenit minimální možné síly (které by stačily pro obranu, nikoliv však pro protiútok). Když se okolo 20.5. ukázalo, že italský nástup bude trvat déle než se očekávalo (italská armáda nebyla podle spolehlivých informací schopná udeřit dříve než na počátku června), a zároveň že situace na ruské frontě neumožňuje stažení tolika sil jaké rakouské velení požadovalo pro svou italskou ofenzivu, bylo nakonec přijato ještě jiné řešení, které vycházelo z toho, že srbská armáda není schopna ani ochotna vést ofenzivní operace proti Rakousku-Uhersku: na italskou frontu byly okamžitě odeslány téměř všechny rakousko-uherské jednotky z fronty srbské a jen malé množství rakousko-uherských jednoek z fronty ruské. Německé divize na italskou frontu nebyly vyslány žádné (pouze obranu Tyrolska podpořil německý Alpenkorps; ten však neměl dovoleno překročit italskou hranici a Německo Itálii vůbec nevyhlásilo válku), měly však nahradit rakousko-uherské síly na frontě srbské (což by zároveň umožnilo provést Němci požadovanou ofenzivu do Srbska). Všechny síly, které k italské hranici byly přesunuty, měly být nakonec okamžitě nasazeny co nejblíž k hranicím a zaujmout obranné postavení; jejich úkolem tedy bylo od počátku co nejrozhodněji bránit italskému postupu do hloubi rakouského území.
+Nová italská fronta při zahájení nepřátelství vypadala tedy takto:
+Vrchním velitelem všech sil na jihu - tedy na italské i srbské frontě - byl arcivévoda Evžen (dosavadní vrchní velitel na balkánské frontě); po konsolidaci nového rozestavení sil však byla srbská fronta na počátku června z jeho podřízenosti vyjmuta a on zůstal vrchním velitelem fronty italské.
+Velení v Tyrolsku se ujal generál Dankl (dosavadní velitel 1. rakousko-uherské armády).
+Velení na horské frontě (Dolomity, Korutany) zůstalo v rukou GdK Rohra, dosavadní velitel celé armádní skupiny.
+Velení na úseku mezi Julskými Alpami a mořem, tedy nejkritičtější úsek nové obranné linie, převzal generál Boroevič, dosavadní velitel rakousko-uherské 3. armády v Karpatech, která byla postupem do Haliče a zkracováním fronty postupně zcela uvolněna.
 ==== Úvodní boje na italské frontě (květen-červen 1915) ====