Cyril Krejčí
Cyril Krejčí se narodil roku 1889 v Zahorčicích (okres Strakonice). Od dětství však byl vychovávaný v sousedním domě (hospodářství s polnostmi), kde žila jeho teta se strýcem, kteří neměli vlastní děti a Cyrila si osvojili. V roce 1913 se oženil, v roce 1914 se mu narodil syn František a nedlouho poté odešel Cyril do války (pravděpodobně na jaře 1915). V rukou jeho potomků se zachovalo několik malých dvojlístků, které si psal za války. V nich se střídají poznámky, zápisky a zaznamenané texty písní. (Z jednotlivých dokumentů není vždy patrno, k jakému datu se vztahují, zařadili jsme je proto na místa, kde se zdají logicky zapadat; texty písní jsme nepřepisovali):
Válečný přístav: 10. ledna 1916 jsme přijeli do Pola, kde jsme se zbavili vší, kterých bylo dost. Tam už tenkrát bylo velké teplo. Začátek února – stálý marod. Začátek března – odláb. Pak jsme se rozešli s mým dávným a věrným kamarádem Maškem. Starý rebuland.
28. března jsme vyjeli z Pola, jeli jsme přes Přímoří, Krajinu, Korutany a Tyroly 2 dni a 3 noci. Inšpruk, hlavní město Tyrol. V noci jsme přijeli na místo Landeck, malé město blíže hranic [se] Švýcary. Stálý marod.
(originál)
Kamarádi se mě všichni rozprchli, takže jsem zůstal sám. Bárta, „špekuland a rebuland“, do špitálu, teď o něm nevím. Blovský u Etap[pen] Batal[ionu] zůstal. Mašek nevím, kde teď proklíná. Toufar do špitálu v Pola (vzpomínka, když jsem ho nosil na zádech). Tak nevím, kde teď jsou, bylo nám lepší, když jsme byli společně.
25. dubna 1916. Po celý čas mého pobytu na vojně s dychtivostí vždy čekám na dopis z mé drahé dálné domoviny. Ale bohužel, dostanu jich dosti, ale dost malé potěšení v žádném dopise nenaleznu, vždy jen samé zprávy smutné. Ale musíme doufat v Boha, snad nás ani v těchto těžkých dobách neopustí a mě dopřeje, že se zpět ke svým drahým navrátím.
(originál)
4. května jsme opustili naše staré místo Landeck a jeli jsme do Tridentu, kde jsme byli 1 den a pak jsme šli 2 dni do „Argo“ blíže Rivy. Trident a Riva je samý válečný festung. Kolem všade obrovské vrchy, údolí zase velice krásné a velká tepla. U Rivy velké jezero. Výletní a turistické místo, zde rostou nejlepší věci, co v Čechách není vidět. Obilí žádné, jenom samé parky, zahrady a vinice a krásné „vily“. Dole jsme se měli dobře, na vrchu Roketa nad jezerem, na kterýžto vršek se musí jít 5 hodin smrtelnou cestou, zažili [jsme] strachu dost za 7 dní. Pak zase pracujem na lukách a vinicích. Marod [nečitelné].
27. května. „Sištot”[?] na levém břehu jezera. Zde trávím 14 dní a slavím zde taky „svátky“ svatodušní. Smutnej Boží hod.
(originál)
U Rivy v létě vychází slunce až po 6. hod. ranní, v 7 hod. večer už je zase za horama. V létě je zde někdy až 46 st. horka.
Cyril Krejčí si během svého pobytu u Gardského jezera nakreslil "z dlouhé chvíle" do zápisníčku i "přibližný plán města Rivy a jeho okolí".
Riva a její okolí jest v čas míru překrásné místo výletní, lázeňské a turistické. Sem jezdí boháči z celé Evropy a i z jiných dílů světa. Je zde velké teplo a všeliké jiné krásné věci, co jinde k vidění není. Za druhé je to hnízdo pelešní proklaté. Tady boháči utrácejí mozoly chudých lidí, na kterých to vydřou a zde to promarní, prohrajou a prokurví. My vše tady užíváme darmo, cestu jsme měli zdarma, byt máme zdarma, stravu zdarma a ještě peníze, a přec se nám zde nelíbí, utíkali bysme odtud třeba pěšky!
(originál)
27. srpna 1916 jsme byli znovu u odvodu, kterýž jsem zase šťastně prošel. Jsem zde mezi samými Maďary a tyrolskými Němci a ač s nimi nemohu mluvit, přece se máme všicky rádi. 20. srpna se nám zastřelil kaprál, dobrej člověk, Čech, žid z Benešova.
9. září jsem jel na odláb, kdež jsem jim mnoho potřebné práce udělal a odkud jsem si přivezl mnoho vzpomínek.
30. září jsem na starém místě a máme se dobře, jenže nemáme co dělat, tak nevím, co dále s námi bude.
Vigne, 25. říjen 1916. Obyvatelstvo krajiny Rivy po 50 let nesmělo síti žádné obilí za trest, poněvadž tato krajina před 50 lety byla taliánská a když zde byla válka r. 1866, tak zdejší obyvatelstvo otrávilo zde naše vojsko chlebem, ta za trest nesměli zde 50 let síti žádné obilí. Letošní rok jim lhůta vypršela a je zase válka znovu, tak kdoví, jak zase to bude po této válce.
6měsíční pobyt ve Vigne. Vigne je malá vesnice, zde jsme s Rusama na práci a máme se obstojně. „Mináž“ dobrá, [ale] kdyby byla lepší, tak by neškodilo, též byt máme dobrý, spím na pěkné posteli, 2 deky.
13. března 1917 jsem znovu odveden.
6. dubna 1917 odláb.
27. dubna 1917 návrat. Je zde teď krásně a mám se obstojně, dělám zahraníka.
1. máje 1917.
Od 25. června – 15. červenec odláb.
(originál)
Na podzim 1917 byl Cyril Krejčí konečně z vojny doma. Zachoval se ještě jeden dopis, který mu v té době poslal kamarád z vojny, který takové štěstí zatím neměl:
V poli, 16.IX.1917.
Milý kamaráde!
Mnoho srdečných díků a pozdravů zasílám Ti s odpovědí na Tvůj mně tak milý lístek, který mě potěšil. Těší mne, že jsi se dostal domů, a přeji Ti mnoho štěstí v kruhu rodinném. I já vzpomínám na Tebe i s celou společností, kterou jsi s námi sdílel ve věrném přátelství a veselosti. Jsem zdráv a žiji stále [nečitelné], na který mě osud uvrhl. Těším se zde, a to sám sebe, s tím myšlením, že přece jenom se opět shledám se svými drahými. Jest to však marné čekání. Zde se nezměnilo nic, až na to, že pan komandant jest na dovolené, což ovšem i Tobě jest známo. Doufám, že jsi šťasten se svojí rodinou, žít v tak krásném našem českém kraji, kam běhají naše myšlenky po celý náš, teď takřka život bez cíle. Doufám, že Ty již ten mír přečkáš doma, jenom to co si může každý smrtelník dnes přáti. Mně se vede stále stejně, což ostatně jest i Tobě známo. Začíná zde již zima a obzvláště v noci s neúprosnou řízností. Ovšem jenom zde, v tom stejném údolí. Kamarádi děkují za pozdravy a opětují jej. Náš přítel Bukač stále mění „osly“ a jezdí jak Garibaldi. Dopis zavírám a doufám, že mi opět zašleš vzpomínku s mnoha pozdravy na Tebe, manželku i syna. Zůstávám v úctě, kolega Jemy[?]
Na podzim 1917 se Cyril Krejčí vrátil do Zahorčic a v roce 1920 se mu narodila dcera Marie. Cyril Krejčí byl v obci dlouholetým starostou a mimo jiné se zasloužil o vybudování pomníku místním 6 obětem první světové války v roce 1935 (záznam v kronice). Zemřel 7. června 1949.
Dokumenty k příběhu svého dědečka Cyrila Krejčího nám poskytla Marie Vrátná. Děkujeme!
provozovatel portálu: Signum belli 1914